Vždycky o prázdninách mám hlavu plnou nápadů a toho, co bych měla, nebo neměla udělat. Plánuji si, že napíšu dlouhé povídky, vymyslím úžasné kostými, budu se učit a já nevím co ještě. Nakonec je ale strávím čtením, čtením a čtením. Čtu nesmírně ráda a nesmírně rychle. Třeba včera jsem přečetla dvě knihy a to nebyli zrovna krátké - jedna měla 382 stránek, druhá dokonce 526. Pravda, skončila jsem před půlnocí, ale skoro 900 stránek za den, to musíte uznat, že je výkon.
Tak mě napadlo, že bych se s vámi v této rubrice o mých knižních zážitcích podělila. Ne, že by šlo o nějaké recenze, spíš takové shrnutí, co si o tom myslím a jak se mi to nelíbilo či líbilo.
První knížka byla jakési pseudopokračování Pýchy a předsudku, samozřejmě že ne od Austenové, nýbrž od nějaké Elizabeth Astonové. Jmenovalo se to "Slečna Darcyová se nevzdává". Vystupovali tam dvě dcery pana Darcyho a Elizabeth, ale hlavní hrdinkou byla jejich sestřenice Cassandra. Nebylo to špatné, ale postrádalo to ono staromilské kouzlo původní knížky. Jasně, že je to autorkou, ale je to také tím, že to bylo napsáno teď a ne tehdy, jako Pýcha a předsudek. Hlavní hrdinka Cassandra byla někdy pěkne otravná svou naivitou. Její milostný protějšek byl lepší, ale ta jejich náhlá zamilovanost byla vážně divná a moc hrrr a nepůsobilo to na mě moc dobře. Zakončení bylo až moc přeslazené a to prozrazení, že jeden člověk není zas až tak bez postavení jak se zdá, nad tím jsem jen zvedala oči v sloup. Prostě moc alá červená knihovna, postrádajíc onen humor, co tam mývá Austenová.
Z postav se mi líbili manželé Wyttonovi, Petiferka a Henry Lisser. Hlavní dvojka se prostě moc nepředvedla. Další vadou na kráse byla pro mne i ta děsná jména - Horatio, Cassandra, Thadeus... Nějak se mi tam nehodili.
Jinak se ale jednalo o celkem ucházející dílko na ukrácení večera. Ale domů bych si to nekoupila, možná tak půjčila z knihovny, kdyby to bylo na mě.
Druhá knížka byla úplně jiného ražení, chladný švédský thriller Hypnotizér od Larse Kepplera. (což je ve skutečnosti pseudonym manželské dvojice) Taky vám přijde, že se v poslední době s švédskými krimi thrillery roztrhl pytel? Nebo je to tím Stiegem Larssonem? (u toho mi chybí k přečtení pouze poslední díl, který mamka půjčila kolegovi)
Hypnotizér nebyl špatná četba, když jsem to v těch 12 dočítala, skoro jsem se bála jít na záchod. Naneštěstí jsem u babičky a tak musím přes celou zahradu na kadibudku... :D Zezačátku mi hodně lezl na nervy ten přítomný čas. Přiznávám, že nemám rád knížky v přítomné čase, přijde mi to jako anglická otravnost. Vadí mi to i v anglických povídkách. Nakonec jsem to ale zkousla, už kvůli tomu, že hlavní hrdina nesl jméno Erik, což je mé oblíbené. Z postav se mi ale nejvíce zamlouval inspektor Joona Linna, který mi přišel vyloženě nejsympatičtější a konečně napravující reputaci prapodivných vyšetřovatelů z moderních detektivek, kteří jsou buď nějak psychicky labilní, na něčem závislí nebo já nevím co. Na něj bych se neváhala obrátit pro pomoc.
Některé postavy byli zase na zabití, zvlášť Erikova manželka Simona, která mi svou přehnanou hysterií lezla na nervy. Erik, hlavní hrdina, byl... no, další do sbírky životem unavených případů, závislý na přášcích, s nemocným synem a se skandálem v minulosti. Ta aféra s hypnotizérstvím mi připomněla seriál Mentalista, kde je hrdina trochu podobný. Patrick Jane má ale narozdíl od Erika Marii Barka šmrnc.
Co se týče zápletky samotné, přiznám se, že jsem až do poslední chvíle netušila, kdo za tím stojí a myslela jsem, že budou oba případy víc propojené. Zpočátrku to totiž vypadalo, že se jedná o jeden případ, pak o jeden rozšířený případ a pak vyšlo najevo, že jde o dva případy, z nichž ten první byl katalyzátorem k druhému. Nelze říct, který byl, takříkajíc děsivější, první byl spíš takový, že se z něj člověku zvedal žaludek, druhý, že mu běhal mráz po zádech. Připravilo mě to o veškerou chuť zabývat se psychologií a psychiatrií.
Tak a na co se vyrhnu teď? Mám tu Píseň o Tróji (pro řeckou mytologii jsem měla vždy slabost), Malý velký muž (jen se bojím, aby to nebylo moc realistické), nebo Ínes, má drahá (od mojí oblíbené autorky Isabell Allende, ale podle skutečnosti, což mě moc nebere)... A nebo, což asi teď udělám bude, že si dopustím Pouť zatracených. Titanik padá na planetu Zemi! Kylie Minouge! Allons-y! :D (ach, můj milovaný Doctor Who)
Zdraví vás Slečna z Měsíce